Pro všechny vystupující stejný, vyrovnaný a vždy od první písničky vysoce kvalitní zvuk byl obrovskou devizou letošního iFOLK Jamu. Jeho pachatelem byl mistr zvuku Jarda Horyna, který bedlivě sleduje dění i v záhlaví této fotoreportáže, a jeho choť Hanka. Ta kmitala okolo mikrofonů a ostatní techniky tak hbitě, že ji digitální fotoaparát Jirky Šámala nedokázal zachytit.
Příspěvky publikované v “Reportáže”
Nedejte se mýlit názvem, jedná se samozřejmě o 5. (6.) ročník iFOLK JAMu, který proběhl 17. 2. v Divadle za plotem v pražských Bohnicích. Protože jsem jej uváděl, viděl a slyšel jsem část účinkujících pouze zezadu (taky to není špatné), prosím hned v úvodu článku ostatní přítomné žurnalisty (i od konkurencí) o doplnění dojmů.
Poslední základní kolo IV. ročníku Notování, jedno z hudebně nejsilnějších, proběhlo 1. února 2007, za překvapivě velké účasti psů (vedle vyfoceného Boba Stráníka dorazili Líza de Mye a Jonáš Rejhon) a účasti diváků tak malé, že menší v tomto ročníku nebyla. O tom, že se tím nikdo nenechal připravit o náladu, vypovídá fotorepotáž Jirky Šámala...
Již delší dobu přináší iFOLK hned ráno po Notování pod Vyšehradem výsledky proběhnuvšího soutěžního večera. Nejinak tomu bylo i po 5. základním kole, které proběhlo 4. ledna 07, jako vždy v pražském P-klubu Trojická. Zároveň je tento soutěžní večer prvním, který představujeme komentovanou fotoreportáží Jiřího Šámala. Komentář dodal Karel Vidimský - Cimbura.
Kníže Svatopluk svázáním jednotlivě lámatelných prutů předvedl svým synům nezlomnost spojenectví. Podobně byli Panelákoví fotři poučeni pomocí jim darovaných čtyř kaktusů rostoucích v jednom květináči. Co člen kapely, to kaktus. Rostou spolu a píchají. Pokud někdo chce, může si svůj kaktus odsadit. Riskuje tím ale, že mu uschne a už si nepíchne. Všichni dnešní členové souboru...
Křest se konal v klubu Mlejn ve Stodůlkách. Přes poměrně velkou a včasně provedenou propagační kampaň jak na internetu, tak i e-mailovými pozvánkami, nebo v úterním živáku na Country Rádiu, se sešla jen hrstka věrných fanoušků a souputníků hlavních protagonistů večera...
Koncerty, na které chodím, bych mohl rozdělit do tří skupin. V té první jsou takové, na které jdu, aniž bych měl chuť koncertující těleso poslouchat, a jediným důvodem k návštěvě takového koncertu je potřeba napsat reportáž. Takových koncertů je – naštěstí – minimum. Do druhé skupiny bych zařadil takové koncerty, na které jdu s chutí, neboť koncertujícího interpreta mám rád...
Již počtvrté přivítal podhorský Bruntál kapely z celé republiky na „Bruntálském indiánském létě“. Festival, který již tradičně uzavírá muzikantskou sezónu, se opět konal v krásných prostorách zámeckého parku. Na terasy zvané Salla terrena se sjely špičkové kapely žánru bluegrass, folk i country od nás a letos i ze Slovenska.
Stál přede mnou divný hrad. Starobylý. Ovšem místo brány měl bílé záclony, místo pravé věže výtahovou šachtu a nad tou podivnou bránou nápis Nemocnice u Bílé paní. Koukal jsem na tu podivnou stavbu, když se začalo stmívat. Jen na nezvyklou nemocnici ještě dopadaly paprsky světla, když se objevili. Jeden vylezl z výtahu a ti zbylí vyšli onou záclonovou branou...
O připravovaném večeru k 26. výročí úmrtí Vladimira Vysockého jsem se dozvěděl naprostou náhodou, ale naštěstí včas. Už při příchodu k Městské knihovně v Praze, kde se měl "koncert bardů" konat, jsem začínal tušit, že mě čekají nevšední zážitky. Projít mezi chlapíky v neprůstřelných vestách, kteří kolem sebe stříleli ze samopalů, se mi však naštěstí podařilo...