Demosnímky vlastním nákladem se vydávají většinou pro potěšení či utěšení vlastní či svých přátel či návštěvníků na koncertě (což často jedno a totéž jest), a už méně k rozcupování recenzentům. Recenzenti to vědí a když jim někdo takové demo CD doručí, zohlední tento fakt v recenzi - na demosnímku opravdu nelze požadovat kompletní úpravu zvuku, aranží a všech věcí souvisejících, jako na snímku, natočeném s profesionálními producenty u profesionální firmy, v profesionálním studiu a s profesionálním choreografem. Jedná se více o samotnou tvorbu autora, asi jako kdyby se recenzentovi ušetřila práce s trmácením na koncert, pošle se mu tedy konzerva.
Příspěvky publikované v “Recenze”
Mám pocit, že situace country u nás v poslední době není příliš růžová. Existují kapely, které vykrádají samy sebe, kapely, které vykrádají druhé, a amatérské kapely, které hrají po country bálech a i přesto, že mají i vlastní tvorbu, nesplňují základní předpoklady k výraznějšímu prosazení se. Zatímco v oblasti folku nebo bluegrassu se každý rok objevují na festivalech nové výrazné talenty, s moderní country je to slabší. A což teprve situace na Slovensku! Tam tato muzika nikdy neměla na růžích ustláno.
Kdesi na periférii čtvrti písničkářů imaginární hudební metropole obchází po malých sálcích slavný a populární herec převlečený za neznámého písničkáře. Leckdo se podiví, že tenhle dvanáctistrunný kytarista má za sebou již dvě regulérní CD.
Ze všech vánočních alb, která u nás loni vyšla, považuji Jesličky za bezkonkurenčně nejzajímavější. V následujících řádcích se pokusím vysvětlit, proč tomu tak je.
"Jak klopýtáš přes kdejakej výmol / a ukrejváš před světem ten svůj bol / a v uších zní akordy jen v moll." Ano, takové veršotepání najdete na čerstvém dílku "možná zvláštního kovboje s kytarou" (což je také citát z jednoho textu). Jakub Smolík dále sám sebe nazývá "kamarádem ohňů, romantickým rváčem", který zpívá "o koních, láskách, který lžou".
Když mohou natáčet alba koled Eva Pilarová nebo dětská hvězdička ze stáje Petra Hanniga Anuška, proč by to nemohla udělat kapela, která se interpretací lidových písní zabývá programově? Kdo slyšel například zpracování známé Beskyde, Beskyde v podání Fleretu a Jarmily Šulákové, musel očekávat fleretovské album koled jako událost najen zajímavou, ale především nadějnou.
Už podruhé v krátké době se mi do ruky dostala deska brněnské formace. Na první pohled ideální - Brno je daleko, reagovat fyzicky tam odtud na sžíravou ironii a kritiku nikdo nepřijede, tak vzhůru do toho. Stejně jim moc nerozumím, tak texty můžu klidně vypustit a bude to jednodušší.
Než se člověk začne zabývat fenoménem zvaným Slepá kolej, měl by se nejprve seznámit se skladbami člověka jménem Přemysl Haas. Jako vynikající studijní materiál doporučuji kterékoli album jeho skupiny Navzájem (snad s výjimkou loňských netypických Instrumentálek). Na albu skupiny Slepá kolej se Přemysl Haas, jedna z nejvýraznějších postav plzeňské (nejen) rockové scény, podílel jako zvukař, spoluproducent, bubeník, kytarista, hráč na mandolínu, klávesista, zpěvák sborů a také autor tří kompletních písní plus jednoho dalšího textu. A tak se nedivte, že mne, milovníka kapely Navzájem, některé písně alba Dlouhé noci chytly na první poslech.
Ze všech českých kapel, které se v současnosti vezou na "keltské" (irské, skotské, bretaňské, anglosaské...) vlně, patří Asonanci nejvíce nej. Coby jeden soubor nejdéle hraje (24 let), má nejvíce členů (11) a snad je i nejznámější. O jejich posledním CD Alison Gross však v superlativech mluvit nemůžu. Myslím si totiž, že této skupině v minulosti vyšly už zajímavější nahrávky.
Desku, kterou mi nabídl redakční kolega k recenzi, jsem dostal teprve před pár týdny, ačkoliv on sám ji vlastnil hezkou řádku měsíců. Jenže pište posudek na desku, u které máte krásné věnování od autorky. Naštěstí to v tomto případě snad nevedlo ke komerčním ztrátám: cédéčko je ze Slovenska, stojí mimo hlavní folkové proudy a vlastně se ani z něj nedá zjistit, zda bylo vydáno za účelem prodeje.