V osmdesátých letech jste mohli slyšet Dobešovy písničky buď v jeho přímém podání v klubech a na festivalech, spíše však zprostředkovaně u táboráků, či na mejdanech. Ti, kdo zpívali Jarmilu a nebo Něco o lásce, často ani neměli potuchy, kdo je vlastně autorem a o některých Dobešových písních se mezi lidem obecným dokonce soudilo, že jde o sebrané lidové popěvky znovu objevené blíže neurčenými autory.
Příspěvky publikované v “Recenze”
Devítku lze z určitého pohledu prohlásit za vzorovou folkovou kapelu: má vcelku vyhraněný vlastní styl a písně, které hraje, jsou zapamatovatelné a přitom netuctové. Takto působilo již její první album Ještě se střílí a ani čtvrtá řadová deska Pohádka není výjimkou; k sehranosti a sezpívanosti Devítky navíc jistě přispívá i skutečnost, že skupina celou dobu vystupuje ve stejném obsazení...
Pod titulem Dalas! vydávají Greenhorni další CD. Na obalu je uvedeno sice Honza Vyčítal a Greenhorns, ale je to trošku zavádějící. Snad se spoléhá na to, že Vyčítalovo jméno táhne, ale myslím, že to již není nutné. Při vší úctě k Janovým zásluhám (a zpěvu), jsou na desce dva rovnocenní zpěváci – on a Petr Kocman. To je také příčinou , proč jsem článek nazval Greenhorns nestagnují.
Volné sdružení muzikantů kolem kytaristy, zpěváka, textaře (a především výtvarníka) Rudolfa Brančovského přichází se třetím albem. Po ostře rockové prvotině 328 z tlustýho (2001) a po jemně folkovém minialbu Projekt velmi malého srpnu (2002) nyní vychází záznam koncertu z brněnského klubu Sádlo z května loňského roku.
U nás máme Čechomor nebo Benediktu, na Slovensku mají Jej družinu. Krátce po natočení svého prvního alba (Jej družina, 2001) od kapely odešel baskytarista Atila Béreš a založil si vlastní kapelu, prozatím nazvanou Družina. Zbytek původní sestavy v čele se zpěvačkou Zuzanou Mojžišovou pokračuje dál pod mírně pozměněným názvem.
O ryvolovky se už pokusil kdekdo. A ani v jednom případě (včetně těch studiových skupin) výsledný tvar nepobouřil. Řekl bych, že to svědčí o síle písniček a, nezlobte se pro to silné slovo, genialitě jejich autorů. Sice tak nějak nejvíce mi k ryvolovkám patří zejména projev původních zpěvaček Hoboes, ale to je dáno spíše tím, že tehdy jsem se s těmi písněmi seznámil a prožíval je.
Toto je článek o cédéčku, které se do vašich rukou nejspíš nikdy nedostane. Písničkář Julek Šimko je připravil vlastně především za účelem představení své kapely v pořadu Radia Proglas Jak se vám líbí. CD o celkové stopáži kolem 30 minut obsahuje jednak pět písní z kazety, která vyšla v roce 1999, jednak pět novějších skladeb. Úvodní Sídliště se opakuje znovu na konci disku. Obal – kromě seznamu písní – neexistuje, o dalších členech souboru se tedy nedozvíme vůbec nic. Pojďme se tedy soutředit na samotnou hudbu…
Když jsem slyšel ukázky z prozatím posledního alba Pavlíny Jíšové "V proutěném křesle" poprvé, byl to polotovar. Stalo se tak ve studiu Jiřího Maška a Pavel Malina mi pouštěl nahrubo smíchané základy. A tehdy jsem věděl, že muzikantsky to bude velmi dobré...
Dnešní povídání nebude o žádném velkém převratném umění, ale bude zato o písničkách o to upřímnějších a nevykalkulovaných. Možná by také desku Andyho (Jaroslava Horáka) šlo odbýt slovy: „… a další odvar ryvolovek“.
Zdá se, že písně Hoboes, potažmo bratrů Ryvolových, v zapomnění neupadnou. Hudební kompilátoři a vydavatelé se pilně starají a vydávají další a další variace na toto téma. Není to špatně, je zřejmé, že Ryvolovky svou životaschopnost a tedy i nadčasovou kvalitu prokázaly a prokazují...