Minulý měsíc vyšla v CD podobě nejslavnější Krylova deska Bratříčku, zavírej vrátka. Většinu písní z této desky jsme z rádia znali už v šedesátém osmém a většinu jsme uměli zpívat a zpívali ji po celou dobu, co tu Karel Kryl nebyl. Když se za dvacet let směl vrátit domů, byl to v podstatě tentýž Kryl, ale my už jsme byli jiní.
Příspěvky publikované v “Recenze”
Výběr hitů Luboše Pospíšila mapuje kariéru tohoto nezaměnitelného zpěváka od první poloviny 80. let do současnosti. Je zajímavé právě na Pospíšilově příkladu sledovat, jak se u nás vyvíjel pohled na ten hudební proud, která by se někdy označuje jako „softrock“ a který může sahat od koketování se syntezátory až po akustické folkrockové a folkpopové popěvky.
O slovenské kapele Parta z ranča Y toho vím velmi málo. Na internetu jsem si našel, že vznikla v červnu 1999 a že snad vydala už minimálně tři alba. Mně skupina do rádia poslala vypálené CD s demonahrávkou, názvy písniček jsou napsané rukou pouze s uvedením jmen autorů. Kdy nahrávka vznikla, nevím. Zda jde o výběr ze starších CD, nebo naopak o úplné novinky, to bohužel také netuším. Takže těmto „detailům“ se věnovat nebudeme; zaměřme se rovnou na jednotlivém písně…
The Hottentots Orchestra & Jiří Suchý. Člověk si připadá trochu nepatřičně, když tohle cédéčko vkládá do hi-fi věže - nejlíp by Hottentoti zněli z gramofonu na kliku; kolem by tančili lvi salónů s brilantinou ve vlasech a dámy s úsměvem Adiny Mandlové...
Málo lidí ví, kdo je Luboš Nohavica, někteří ví, kdo je Ester Kočičková, a málo lidí ví, že tahle dvojice hraje a zpívá šansony. A ještě míň lidí ví, že před časem vydali CD. Pouze ti, kdo v Praze pravidelně navštěvují Salmovskou literární kavárnu, Balbínovu poetickou hospůdku, nebo měli štěstí na jejich mimopražský koncert, vědí.
Náplava z Ústí nad Labem hraje a zpívá od roku 1988. Její jednotliví členové ještě déle. Řadí se do škatulky trampských kapel a má za sebou již dvě alba - Od pátku do neděle (1993) a Trampské písně z brány Čech (1996). I to jsou důvody, proč si myslím, že třetí album by již mělo ukázat všechny kvality a schopnosti souboru. Záleží ovšem na úhlu pohledu...
Podobně jako loni se redaktoři InternetFOLKu proposlouchali několika desítkami desek, které byly v roce 2002 u nás vydány, případně na ně byla v tomto roce zveřejněna na stránkách IF recenze. Pochopitelně jejich seznam není a nemohl být úplný, přestože jsme se snažili podrobně zmapovat, co nového se ve folku a příbuzných žánrech objevilo.
Irenu Budweiserovou většina folkového publika zná jako členku Spirituál kvintetu. Již méně známá je její druhá umělecká tvář - tvář jazzové šansonierky.
Nezávislá bytost s příjemným vyšším hlasem, nezávislý multiinstrumentalista a hostující význačný studiový hráč - tato trojice usedla do rakety jménem Apollo 14. Vzali s sebou dárkový písňový koš pro mimozemské civilizace.
Spojení "XY a jeho banda, parta, kapela, spol." je stále běžnější. Marko Čermák je ale velmi podivným frontmanem: nezpívá, jeho banjo netrčí o dvě třídy a deset decibelů nad ostatními, ba ani nepíše všechny písničky, a přesto se dostal do názvu skupiny: máme tu Paběrky Marko Čermáka a jejich pátou desku.