Tématické výběry se staly oblíbeným artiklem vydavatelství. Za léta už mají nashromážděny docela slušné zásoby a z toho lze tahat stále tytéž ingredience a sestavovat z nich stále nový jídelníček. Někdy se to povede (Folkové léto), někdy ne (Písně o rybách a rybářích) jindy se dosáhne kouzla nechtěného. A to se stalo cédéčku Čarohraní, které mělo ohromit posluchače hloubkou moravské studnice lidových písní...
Příspěvky publikované v “Recenze”
Více než deset let v téměř stejné sestavě, neslábnoucí popularita, stále tryskající pramen písniček - to je dostatek důvodů pro to, aby skupina měla vydaná už aspoň tři alba. Brněnské vokální Mošny to letos na jaře uznaly také a výsledek - CD Nebezpečí - pokřtily na Zahradě.
Ve čtvrtek 10. dubna se v kulturním domě Eden v Praze-Vršovicích konal koncert skupiny Asonance spojený se křtem alba Vzdálené ostrovy. Téměř rok a půl jsem Asonanci naživo neslyšel, byl jsem tedy zvědav, co je nového. Vezměme tedy změny postupně. Příznivců skupiny určitě neubylo - sál byl plný.
Darovanému koni se na zuby nekoukej, říká jedno přísloví. Když Kellere dostaneš něco zadarmo, nebo skoro zadarmo, tak o tom aspoň mlč, když to nemůžeš pochválit, říkal jsem si, když na mě z předplaceného časopisu vypadla stříbrná placička.
Dušan Barczi je pán ze Slovenska v klobouku a se čtyřstrunným banjem, podnikatel, který se rozhodl dát se i na hudební dráhu. Zhlédl se v písních Ivana Mládka a s jeho požehnáním natočil loni album především Mládkových písniček (+ něco málo od Greenhornů). Po roce přichází s novou kolekcí, navzanou příznačně Dáme si ešte raz!
Tři dívky a tři chlapci se přihlásili do zahradního konkursu, byli vybráni a z Náměšti si odvezli Krtečka. Folk&Country občas mladým nadějným skupinám daruje studiovou zkušenost zdarma, a tak si i Exfanta mohla ve Vyšším Brodě něco nahrát. Výslednou placku vydala vlastním nákladem letos na jaře.
S nahrávkou, kterou – vzhledem k její délce – můžeme považovat za plnohodnotné album pouze s přivřenýma očima, se představuje písničkář Daniel Císař. Termín „písničkář“ vnímejte jako „člověk, který si písničky píše a sám si je zpívá“. Hudební doprovod v případě této nahrávky svěřil jiným a je vlastně otázka, jestli desku můžeme považovat za Císařův sólový projekt.
Vydat devátou řadovou desku není žádná legrace. Autoři již většinou netrpí vnitřním přetlakem sdělit svou písní veleváženému obecenstvu (byť by třeba čítal jednoho jediného diváka) své pocity, boly, radosti a vůbec hnutí mysli. Ba naopak - je potřeba psát, protože smlouva je smlouva a prachy jsou prachy...
Při natáčení nového alba kapela chtíc nechtíc přeskakuje laťku, kterou si nastavila předcházející deskou. Je-li taková laťka hodně vysoko, bývá album očekáváno s velkým napětím, až vzrušením („...jestli natočí něco ještě lepšího, to bude fakt bomba...“), nouze nebývá samozřejmě ani o opačné případy s laťkou nízkou. Ani zde však posluchač o jisté napětí nepřichází („...jestli budou hrát porád to samý, tak ať se jdou už vycpat...“).
Nenechte se mýlit titulkem, nebude to vzpomínání na festivaly ani na letní počasí. Pod tímto titulem, resp. pod jeho první částí – tedy Folkové léto – vyšel sampler, který ve mně oživil víru v to, že i výběry mohou být invenční, představující a kvalitní.