Nenechte se mýlit titulkem, nebude to vzpomínání na festivaly ani na letní počasí. Pod tímto titulem, resp. pod jeho první částí – tedy Folkové léto – vyšel sampler, který ve mně oživil víru v to, že i výběry mohou být invenční, představující a kvalitní.
Příspěvky publikované v “Recenze”
Váhal jsem, mám-li se pustit do povídání o druhém CD Jindry Kejaka, protože stále ještě těžce nese povídání první. Na druhou stranu jsem byl zvědav, změnilo-li se něco od té doby a pak – ta pověstná druhá deska, která obvykle ukáže, co v interpretovi je.
Není mnoho alb a mnoho kapel, které bych si pamatoval tak dlouho po jednom jediném setkání či počinu – a přesto jsem si spojení Prsten-Hance vybavil hned, jakmile jsem zahlédl modrý obal druhého CD. V tom Prstenu tedy nějaká síla být musí, když takhle působí. Přitom ale nemůžu říct, že by hudební styl Prstenu byl přesně „můj šálek čaje“. A přesto jsem rád, že i druhé CD se slovní hříčkou v názvu „Modré z tebe“ budu mít doma.
Iva Bittová patří bezesporu do kategorie umělců, o nichž kolega Milan Tesař napsal: „…stálice, které nepotřebují komentář…“ (i když přímo I.B. nejmenoval). Co tedy hodnotit na dalším novém CD? Mám před sebou kompilaci, sestavenou z písniček, na kterých se Iva Bittová podílela jako host jiných interpretů v období od roku 1987.
Jan Vančura vydal po více jak patnácti letech své ryze osobní album s novými písněmi. Autorsky se na CD podílejí Moraváci Karel Macálka, Petr Pololáník, František Drápal, uvařilo se to u Michaela Vašíčka a na albu zpívá i Bára Štěpánová a Milan Dufek. Vančura v poslední době vystupuje většinou samostatně, ale také jako host své bývalé domovské kapely Rangers.
Dva roky po vydání druhého sólového Schmitzerova alba Šílenec přichází na svět Bouda tentokrát s mnohotvárným hudebním beatovým doprovodem, který kromě Schmitzerovy kytary obstarává ve studiovém ztvárnění muzikant Zdeněk Zdeněk. Dalo by se připustit, že Bouda je další vývojové stádium Šílence s tím, že myšlenky a nápady jsou vyjádřeny přesněji, v ryzejší formě a hudební doprovod i zajímavá aranžmá výsledek násobně zesilují.
Něco přes tři roky od objevení se na folkové scéně vydává první album. Něco přes tři roky od objevu jejího velikého talentu, něco přes tři roky tvorby písničkářky, něco přes tři roky zpívání a hraní, něco přes tři roky života. V roce 2000 v anketě časopisu F&C obdržela Zlatý klíč v kategorii Objev roku, získala cenu Krtečka na festivalu Zahrada a interpretační Portu. Tři roky nato nám písničkářka Žofie Kabelková přináší své první album s prostým názvem: Žiju.
I dnes zklamu ty, kteří čekají cupování a trhání. Opět jsem slyšel výbornou desku, kterou by si měli poslechnout nejen ti co mají rádí Beatles nebo Petera Lipu, ale i ti, kteří Beatles nebo jazz obecně rádi nemají. A také ti, kteří mají nějaký (kladný i záporný) názor na přebírání písní, na coververze a kopie.
Zřídkakdy se v záplavě vánočních hudebních titulů vyskytne tak milá kolekce, jako je loňská Pokoj, štěstí, zdraví od pardubické skupiny Trdlo. Skupina, která se programově věnuje lidové hudbě (především české a moravské, v trochu menší míře například židovské), má ke koledám a vůbec k vánočním skladbám už ze své podstaty blízko.
Ze slovenské folkové a country scény toho v Česku moc nevíme. Známe Allana Mikuška, Někdo slyšel o Zuzce Homolové, návštěvníci letošní Zahrady si možná vzpomenou na Bobovu diétu...