Devátého října roku 2001 jsme s kolegou Milanem Tesařem hodnotili první album Radůzy. Já byl tehdy z jejího CD rozpolcen, tak jako CD samo – střídaly se tam dvě polohy – jedna melodicky kytarově folková, druhá hospodsky harmonikářsky uřvaná. Recenzi jsem tehdy končil slovy: "Vzdá-li to Radůza, a přikloní se k bezproblémovému melodickému folku, bude mít klid od takových šťouralů jako jsem já..."
Příspěvky publikované v “Recenze”
Vítěz druhého ročníku, Jeroným Lešner, nahrávání celé desky odmítl. V bookletu to skromně vysvětluje slovy: „Když se mi dostalo cti využít možnosti vydání titulu pod patronací soutěže Plzeňská lokálka, připadal jsem si jako (…) jediné slovo. Je můj příběh silný? A co asi řekne, jestli promluví? Dlouho jsem prohlížel kompatní příběhy kamarádů muzikantů, než jsem objevil, co vám vyprávět.
Mezi české bluegrassové kapely, které letos do své diskografie přidaly další položku, se řadí i Vabank Unit. Její páté album se jmenuje Let It Rain a obsahuje čtrnáct písní. Kapela sáhla po skladbách převzatých (včetně relativně známých písní Colorado Country Morning či Every Time You Say Goodbye) i původních...
Asi nikoho nepřekvapím tvrzením, že Reliéf u nás patří ke špičkovým bluegrassovým kapelám. Nástrojové obsazení je sice až na steelkytaru a bicí velmi standardní, neznamená to ovšem, že posluchače čeká tradiční bluegrass, jaký zná od desítek jiných kapel.
Někdejší písničkář Jakub Noha se čím dál víc cítí být „pouze“ členem své kapely, nikoli vyčuhujícím sólistou. Navíc Nohů je v souboru víc – Jakubův bratr Honza hraje na bicí a perkuse, Jakubův syn a Honzův synovec Vojta střídá baskytaru, kytaru a bicí. A tak si kapela 10 let po svém založení říká Nohaband a křestní jméno výhradního autora uvádí pouze v závorce.
Držíme v ruce ještě teplý balíček CD vypálených nebo vylisovaných, čerstvě zabalených, a přemýšlíme, co s ním. Producenta jsme odvrhli už při odchodu ze studia, pokud jsme nějakého měli...
Dva roky čekali příznivci Zuzany Navarové de Tejada a KOA na nové CD. A čekání se jim určitě vyplatilo. Od "Barev" se mnohé posunulo, dozrálo a narodilo. Autorsky je CD přibližně napůl rozděleno mezi Zuzanu Navarovou d.T. a Mário Biháriho. Jestliže Mário drží standard posledního CD, u Zuzany Navarové je vidět, že se vyhraňuje zejména jako osobnost ...
Časem už si folkový zbojník Luboš Javůrek své příznivce a posluchače tak nějak vychoval a připravil na konzumaci Bokomařího způsobu folku, že vlastně čekají s jakým dalším překvapením se vytasí příště. Nejen, že mu nestačí homogenní hudební linka, hudebních proudů servíruje vždy několik, pět nejmíň. S texty jest zacházeno podobně, mnohotvárně autorsky, nebo naopak monotématicky, jako s Marií v Bokomarii. Tentokrát si ke spolupráci na Miláčkovi přizval hned celý pluk tuzemských folkařů a ke zpěvu jeho křehkou a hlavně krásnější polovinu.
„Paní v kavárně v městečku na řekou Malší, krájí silný punčový řez, nad ním olizuje se. V nové sukni chruje se a na stěně za ní slavný Louis hraje jazz...“ Ukázka z textu titulní písně Synkopy s griliášem popisuje zároveň i obal alba Modrých Houpaček (nebo, chcete-li, Blue swings) téhož názvu. Co o něm říct?
Folkový tenor Honza Zaplatil, přezdívaný Jonáš, je známý především jako kapelník brněnské skupiny Ryby. Pod hlavičkou „rybího“ vydavatelství nyní vychází Jonášův sólový debut, jedno z nejpoklidnějších alb loňského roku. Deska se nahrávala v brněnském studiu Trans World Radia, kde mimochodem v posledních letech vznikla pěkná řádka zajímavých projektů s více či méně křesťanskou tematikou.