Je 15. květen 2001, 21 hodin. Atmosféru ve vyprodaném sále v Praze na Opatově ještě pomáhá doladit úvodní reprodukovaná instrumentální iluminace, světla se tlumí a do energií nabitého prostoru se vlévají první tóny písně, jejíž slova předurčují dění celého koncertu: Všechno co chci, je tě nenechat jít…
Příspěvky publikované v “Reportáže”
Včera psal David Jirků o Folkovém kvítku. Dnes vám předkládáme ještě jeden pohled od Jeronýma Lešnera.
Podle počtu kapel účastnících se Konkursu Zahrady a výběrových kol Porty se dá prohlásit, že v této zemi je nejméně 500 hudebních těles hlásících k tomuto žánru a každý rok toto číslo pomalu stoupá. Počet příležitostí ke hraní je však pochopitelně omezený a proto je potěšitelné, že se občas narodí nějaká akce zaměřená na vysloveně amatérskou scénu.
I když jsem se o koncertu Jaromíra Nohavici v Krnovském divadle doslechl relativně brzy, mnoho neprodaných vstupenek již nezbývalo. Zakoupil jsem tedy pět lístků po 160 korunách a ve středu 25. dubna vyrazil směr Krnov. V mnoha příšernějších prostorech, než je interiér Krnovského divadla, jsem dosud na koncertě nebyl.
Pro jednou jsem zapomněl na pragocentrismus a stal se regionálním zpravodajem. Dubnová šňůra zavedla proslulé Nezmary mimo jiné do honosné budovy Středočeského divadla v Kladně, která se svým okolím ze sídlišť, továren a nevzhledného autobusového nádraží připomínala hned několik lidových rčení.
Východočeská Hudlovačka byla posledním předkolem letošního Konkurzu Zahrady. Jak už to tak bývá u venkovních akcí, čtrnáct dní může být nádherné léto, ale den před koncertem začne lít jako z konve. A když k nevyzpytatelnému počasí přidáte ještě začátek v sobotu v deset ráno, bude vám jasné, že první kapely moc diváků neměly.
Juwel folk, Jeroným Lešner, Lidee noire, Květa Krejčová, Petr Buchtele, Kvinta, Jauvajs, Strašlivá podívaná, Jarda Holán, Načas...........Jindra Kejak, Samson a jeho parta, Nezmaři, Semtex
Řekne-li někdo slovo Konopiště, vybaví se mi překrásný zámek, zámecký park, jezero a přírodní amfiteátr. A hlavně Folkový kvítek. Ten letošní už je pár dní za námi, což je jistě dobrý důvod o něm napsat několik řádků.
9. narozeniny Poupat, Folkový klub, Pardubice, 05.04.2001 „Devítka je takový divný číslo. Člověk nikdy neví, jestli někomu neupadla šestka...“, nechal se slyšet Víťa Troníček na koncertě k devátým narozeninám Poupat a jal se dražit obří perníkovou devítku. Jste zvědaví, za kolik se prodala???
Sportovní nádech titulku není náhodný, ten den se hrál důležitý mač našich kopálistů s Dánskem, což se podepsalo na návštěvě: do jediného kulturního domu v srdci pražského Jižního Města našlo cestu necelých pět desítek lidí (zajímalo by mě, zda odliv zájmu postihl i nedaleké multikino). Ti, kdo se přece jen dostavili, se ocitli v naprosto antifolkovém sále.