Tři dívky a tři chlapci se přihlásili do zahradního konkursu, byli vybráni a z Náměšti si odvezli Krtečka. Folk&Country občas mladým nadějným skupinám daruje studiovou zkušenost zdarma, a tak si i Exfanta mohla ve Vyšším Brodě něco nahrát. Výslednou placku vydala vlastním nákladem letos na jaře.
Příspěvky publikované v “Recenze”
S nahrávkou, kterou – vzhledem k její délce – můžeme považovat za plnohodnotné album pouze s přivřenýma očima, se představuje písničkář Daniel Císař. Termín „písničkář“ vnímejte jako „člověk, který si písničky píše a sám si je zpívá“. Hudební doprovod v případě této nahrávky svěřil jiným a je vlastně otázka, jestli desku můžeme považovat za Císařův sólový projekt.
Vydat devátou řadovou desku není žádná legrace. Autoři již většinou netrpí vnitřním přetlakem sdělit svou písní veleváženému obecenstvu (byť by třeba čítal jednoho jediného diváka) své pocity, boly, radosti a vůbec hnutí mysli. Ba naopak - je potřeba psát, protože smlouva je smlouva a prachy jsou prachy...
Při natáčení nového alba kapela chtíc nechtíc přeskakuje laťku, kterou si nastavila předcházející deskou. Je-li taková laťka hodně vysoko, bývá album očekáváno s velkým napětím, až vzrušením („...jestli natočí něco ještě lepšího, to bude fakt bomba...“), nouze nebývá samozřejmě ani o opačné případy s laťkou nízkou. Ani zde však posluchač o jisté napětí nepřichází („...jestli budou hrát porád to samý, tak ať se jdou už vycpat...“).
Nenechte se mýlit titulkem, nebude to vzpomínání na festivaly ani na letní počasí. Pod tímto titulem, resp. pod jeho první částí – tedy Folkové léto – vyšel sampler, který ve mně oživil víru v to, že i výběry mohou být invenční, představující a kvalitní.
Váhal jsem, mám-li se pustit do povídání o druhém CD Jindry Kejaka, protože stále ještě těžce nese povídání první. Na druhou stranu jsem byl zvědav, změnilo-li se něco od té doby a pak – ta pověstná druhá deska, která obvykle ukáže, co v interpretovi je.
Není mnoho alb a mnoho kapel, které bych si pamatoval tak dlouho po jednom jediném setkání či počinu – a přesto jsem si spojení Prsten-Hance vybavil hned, jakmile jsem zahlédl modrý obal druhého CD. V tom Prstenu tedy nějaká síla být musí, když takhle působí. Přitom ale nemůžu říct, že by hudební styl Prstenu byl přesně „můj šálek čaje“. A přesto jsem rád, že i druhé CD se slovní hříčkou v názvu „Modré z tebe“ budu mít doma.
Iva Bittová patří bezesporu do kategorie umělců, o nichž kolega Milan Tesař napsal: „…stálice, které nepotřebují komentář…“ (i když přímo I.B. nejmenoval). Co tedy hodnotit na dalším novém CD? Mám před sebou kompilaci, sestavenou z písniček, na kterých se Iva Bittová podílela jako host jiných interpretů v období od roku 1987.
Jan Vančura vydal po více jak patnácti letech své ryze osobní album s novými písněmi. Autorsky se na CD podílejí Moraváci Karel Macálka, Petr Pololáník, František Drápal, uvařilo se to u Michaela Vašíčka a na albu zpívá i Bára Štěpánová a Milan Dufek. Vančura v poslední době vystupuje většinou samostatně, ale také jako host své bývalé domovské kapely Rangers.
Dva roky po vydání druhého sólového Schmitzerova alba Šílenec přichází na svět Bouda tentokrát s mnohotvárným hudebním beatovým doprovodem, který kromě Schmitzerovy kytary obstarává ve studiovém ztvárnění muzikant Zdeněk Zdeněk. Dalo by se připustit, že Bouda je další vývojové stádium Šílence s tím, že myšlenky a nápady jsou vyjádřeny přesněji, v ryzejší formě a hudební doprovod i zajímavá aranžmá výsledek násobně zesilují.